Beton je porézní materiál a tedy propustný pro kapaliny a plyny. Tato vlastnost může být problémem u všech typů betonových konstrukcí pro zakládání staveb, které potřebují udržet vodu, vodních nádrží a konstrukcí určených k akumulaci vody.
Vnikání vody a s tím spojená difúze chloridových iontů a jiných chemicky agresivních médií může způsobit významné zvýšení rizika elektrochemické koroze výztuže a konstrukce jako celku. Tradiční metody ochrany betonu typicky zahrnují použití povlakových izolací, který vytvářejí bariéru na povrchu konstrukce. Zatímco z krátkodobého hlediska se může použití takových materiálů jevit jako efektivní, v průběhu času mohou ztrácet přilnavost k povrchu, může docházet ke vzniku puchýřů, k odlupování a nakonec i jejich celkové degradaci.
Efektivnější, účinnější a ekonomičtější způsob, jak zajistit vodotěsnost betonu je použití technologie krystalické hydroizolace. Tato metoda utěsňuje pórový systém betonu a je schopen těsnit trhliny až do šířky 0,4 mm. Výhodou je zejména skutečnost, že krystalická izolace se stává nedílnou, trvalou součástí konstrukce. Krystalickou hydroizolaci lze aplikovat na stávající betonové konstrukce jako povrchovou úpravu, nebo je lze, pro novou výstavbu, přidávat do betonové směsi jako přísadu.